Dnes si budeme povídat o minulosti. Ne o té minulosti jako například o pádu Berlínské zdi nebo objevení Ameriky. Budeme si povídat o tom, čemu my říkáme “teď“. O minulosti. Bohužel my nikdy nemůžeme vědět, co se děje přímo teď, protože to nějakou chvíli trvá, než se informace dostane do našeho mozku a my ji můžeme logicky zpracovat, abychom o ní věděli. Skvěle to je vidět na tzv “flash lag efektu“ (otrocky přeloženo z angličtiny jako “efekt zábleskového zpoždění“). V zásadě jde o to, že na obrazovce krouží prstenec a vždy, když je v jedné čtvrtině své trajektorie, tak střed blikne. Člověk by měl logicky vidět blikající kruh v dalším kruhu, ale většina lidí, která podléhala tomuto testu hlásila, že se jim blikající kruh posunul o kousek dozadu za černým prstencem. (viz obrázek)

To proto, že náš mozek odhaduje možné scénáře dopředu. Mozek předpokládá, že černý prstenec prostě bude dál pokračovat ve své trajektorii pořád dokola. Nečeká, že se objeví záblesk, a proto, když se světlo ze záblesku dostaví k našemu zraku, mozek “zpanikaří“, protože byl už navyklý na pohybování černého prstence, ale záblesk zpozoroval až později, tak ho už nestačí zasadit doprostřed prstence.

Tím, jak pozdě mozek vnímá záblesk, bylo zjištěno, že naše vědomí žije 80 milisekund v minulosti. 80 milisekund není až zas taková doba, ale je děsivé si uvědomit, že náš mozek není schopen žít nebo vůbec fungovat v přítomnosti. Drastičtější to je ovšem tehdy, když nervové impulsy cestují větší dálku. Nervové impulsy, nebo také chemičtí poslové, chcete-li, cestují naším nervovým systémem nejvyšší rychlostí cca 400 km/h (uvědomte si, že některé impulsy jsou asi o padesát až sto kilometrů za hodinu pomalejší, například chem. poslové bolesti). Ale podívejte se na dnešní techniku. Dnešní nejrychlejší sériově vyráběné auto na světě (Hennesey Venom GT) dokáže jet maximální rychlostí 428 km/h. Nemluvě o letadlech nebo dragsterech nebo upravených motorkách. Takže třeba tohle auto nebo vojenská stíhačka cestuje doslova rychleji než myšlenka.

Když si poklepete na nos a na palec u nohy najednou, zdá se to stejné, ale ve skutečnosti mozek čeká na signál z nohy, který samozřejmě přijde později, než “pustí“ i signál z nosu. To znamená, že čím vyšší jste, tím delší reakční dobu máte. (Samozřejmě, že to je titěrná doba, ale stejně tu máme legitimní důvod že ,,dospělí jsou blbí“). To samé, když položíte prst na rozpálenou pánev. Když se na vás někdo dívá ve zpomaleném záběru, tak to vypadá, že položíte prst na pánev, vyčkáváte, vyčkáváte, a teprve potom uhnete. A teď už půjdu, abych vás už déle neunavoval… a tím “teď“ myslím 80 milisekund před tím, než vaše mozky mohly zpracovat můj pozdrav.