Ne. (možná)

Zase další blbost. Ale je to pravda. To proto, že atomy našeho těla a například židle, na kterou si chci sednout, se navzájem odpuzují. A to kvůli elektronům, které kolem atomových jader obíhají. Pokud se tedy k sobě přiblíží dva elektrony na bezprostřední vzdálenost, odpuzují se, to kvůli elektromagnetické síle, protože oba elektrony mají záporný náboj.

Takže když sedím na židli, ve skutečnosti levituju. To ospravedlňuje pouliční “živé sochy“ které si místo zabrali nelegálně.

To může být krapet podivná filosofická myšlenka. Ale teď si řekněme příběh muže, který tou myšlenkou byl posedlý (říkejme mu Pan Y). Rozhodl se, že jeho životním cílem a jeho vnitřním naplněním je něčeho/někoho se přímo dotknout, co by měl udělat? Předem připomínám, že ať by působil sebevětší silou na nějaký předmět, byly by dva scénáře vývoje budoucích událostí.

1)         Bude působit přiliš mnoho síly a jeden bod a vytvoří černou díru, která zničí všechny jeho sny a naděje. (A taky lidstvo a prakticky všechno co jsme vybudovali)

2)         Danou věc rozmačká na placku a zjistí že tenhle čas by mohl strávit daleko líp, třeba psát článek do školního časopisu nebo vymýšlet blbosti který by tam mohl napsat.

Pan Y se pak na to ale vykašlal a řekl si, že svůj život musí naplnit něčím jiným než si na internetu shánět parní válce, svěráky a různé hydraulické lisy. Proto si našel ženu, usadil se, zplodil potomky, a na místě zjistil, že se měl vrátit k mačkání věcí.

Ale přesto tento svůj starý životní cíl splnil.

A kdy? Přesně devět měsíců před tím, co teď už Paní Y (za svobodna slečna X) porodila Syna XY a Dceru XX (tomu, kdo má rád biologii se ty jména možná mohou zdát až přehnaně přesná ale to jde teď stranou).

Ano, po tom co četl jeden článek v nějakým zanedbatelným školním časopisu Pan Y zjistil že dva lidé se dotýkají pouze pokud spolu mají sex kterým zplodí dítě. To proto, že za přímý dotyk můžeme považovat chemickou reakci. A ta ve vajíčku technicky vzato probíhá, když se spojují genetické informace muže a ženy. Když se to Pan Y dozvěděl, měl velkou radost, která postupně byla přehlušena skutečností že i on se celých devět měsíců přímo dotýkal se svojí matkou, a i kdyby byl stvořen, dotýkal se každého jídla které snědl. Proto si Pan Y ve velkém mixu štěstí ze zadostiučinění a smutku z toho že promarnil celý svůj život tím že chtěl docílit naprosté kraviny sedl do kouta a tam zůstal až do dneška.