Den svatého Valentýna

Hubertovi se už dlouhou dobu líbila Petra, a tak se rozhodl, že jí to sdělí právě prostřednictvím valentýnky. V obchodě dlouho vybíral a stále se nemohl rozhodnout, kterou Petře koupí. Nakonec Hubert zvolil přáníčko s plyšovým medvídkem držícím kytici růží. Ještě musí na Petru nějak udělat dojem. Přece jen, když jí dá jenom valentýnku, tak neukáže, jak moc mu na ní záleží. Ale jak to jenom dokázat? Hubert přemýšlel a přemýšlel, až nakonec ho napadla jen jediná věc – napíše Petře na valentýnku básničku. Sedl si ke stolu, vzal do ruky propisku a usilovně začal přemýšlet. Po několika hodinách byl se svým dílem spokojený. Valentýnku vložil do žluté obálky, kterou nadepsal: PRO PÉŤU.

Když se Hubert další den vzbudil, byl tak nervózní, že do sebe nemohl dostat ani sousto. Tohle byl tem den, kdy se Petra dozví, že ji má rád. Když dorazil do školy, chtěl okamžitě vhodit valentýnku do Petřiny skříňky, jenže si nemohl vzpomenout, které číslo má. Rozhodl se tedy, že počká, až Petra přijde, podívá se, kterou skříňku má a pak jí tam valentýnku dá. Když Petra přišla, Hubert se nenápadně podíval na číslo skříňky, do které si Petra dávala bundu. 78 to je.

Během pauzy na oběd Hubert sebral veškerou odvahu a zašel do šatny. V ruce svíral obálku s valentýnkou a mířil ke skříňce své vyvolené. Která to byla? Číslo 78 nebo 87? Hubert si nemohl vzpomenout. Nejspíš to bylo 87. Mezera mezi dvířky a rámem byla dostatečně velká, aby se tam obálka protáhla. Hubert si částečně oddechl a vrátil se mezi kamarády.

Když skončilo vyučování, Hubert se okamžitě vrhnul do šatny, aby viděl, jak Petra na jeho valentýnku zareaguje. Sám se šel podívat do své skříňky, jestli mu někdo nenechal přáníčko, i když s tím moc nepočítal. Odemkl zámek a ze skříňky na něj vypadla obálka. Otevřel ji a objevil přáníčko od Petry. On se jí také líbí! Hubert si stoupl tak, aby viděl na Petru, když odemykala svou skříňku. Vypadlo na ni několik obálek (vždyť to byla nejhezčí holka na škole), ale Hubertova mezi nimi nebyla. V tu samou chvíli o několik skříněk dál odemkl tu svou Petr. I na něj vypadlo několik obálek. Nejvíc ho zaujala žlutá obálka nadepsaná PRO PÉŤU. Otevřel ji a v ní našel přáníčko s plyšovým medvídkem držícím kytici růží. Uvnitř byla básnička.

Péťo, od té doby, co Tě znám,

už nikdy necítím se sám.

Neustále si jednu osůbku představuju,

Tebe Péťo, protože Tě miluju.

Tvůj Hubert

Petr zůstal koukat na valentýnku. Jeden z jeho kamarádů si valentýnku prohlédl a pak básničku zarecitoval přede všemi žáky v šatně. Všichni se okamžitě začali Hubertovi smát. Skoro nikdo mu nechtěl věřit, když vyprávěl, jak se jeho valentýnka dostala do Petrovy skříňky. Jediný, kdo mu věřil, byla Petra. A od té doby spolu chodí.

Kamila Tahadlová (časopis Yntrák)